Po větru pouštím slova,
co jako zvony znějí -
trýzněné beznadějí
zalité do olova.
Na notu, ...na dvě ? ...na tři..
.
...jedno se s druhým bratří,
v myšlenekách k ránu plynou
. Snad přes noc neuhynou
ty kytky v květináči,
co voní trochu kmínem
chutnají zemědýmem
a bolí po bodláčí.
Suché jak moje rety
nocí se na prach drolí.
Nikdo je neosvěží.