Na okně prsty deště
jakoby kroky znějí -
- bubnují a já s nimi.
Leč pouze z poloviny.
Ta druhá - neposeda -
útržky noci hledá
. a svírá jako kleště,
když tluče do veřejí.
. Vzpomenu sladkou vůni
a krajku na košilce,
jež ruku rozechvělou
změnila na opilce,
tak bloudí vrchovinou
panenské domoviny
kopci a úbočími.