Ať by mi kdokoli o víře kázal
- pravdu chtěl šacovat troufalec ten,
pravím vám pokaždé, sprostý to vazal,
v srdci mém zůstane nepohoštěn.
Troufám si o Bohu pomýšlet v čistotě,
vlastnímu úsudku za pravdu dám,
nežli bych navlékal perličky nicotě,
raději kněžím se nezpovídám.
Nečiním pokání a druhé neviním,
za svoje činy si zodpovídám,
vodu, ni víno, ni chléb v Boží svatyni
v Kristových ostatcích nepojídám.
A víra, můj Bože, stojí mi po boku,
pro ni se probouzím, znaven spím s ní
a že je nerovna vašeho nároku,
má slova nikterak neovlivní.