Počkám až nepřijdeš a všechna čistá slova
obratně změním v lež a zkusím začít znova.
Počkám až nepřijdeš - upadnu v zapomnění ...
Hle ! -šašek pro manéž, takových více není.
Počkám až ucítíš samotu bezejemennou
ruce mi klesnou níž, spočinu na kolenou.
Počkám až ucítíš to moje odcizení,
stejně mi nevěříš a věřit radno není.
Mnohý by věřil rád a sázel na pohodlí
a kde měl za své hrát, raděj se k Bohu modlí.
Podívej, to jsem já, ta skvrna na čepeli
výmluvně povídá, jak jsme si rozuměli.
Počkám až nepřijdeš, počkám až nezazvoníš,
až se neohlídneš a slzu neuroníš.
Počkám až nepřijdeš vteřino pomýlená,
udělám to co chceš a kleknu na kolena.
Počkám až nezazní ani tvé odpuštění
a dobře uděláš - odpouštět radno není !