Přišla za mnou fantazie,
bledá dívka v kapradí.
Ptám se hnedle copak pije
a chci ať se posadí.
"Čistého mi nalej prosím,
ale ať nepřeteče.
Rozvážnému štěstí nosím,
tak ber s mírou člověče!"
Sukýnka jí oschla spadla,
chtěl jsem ji dát do vázy,
goblén hodit přes zrcadla,
jenom ať neodchází.
Ale ona zrůžověla ,
byla plná života.
Tělo, kterým vášeň chvěla,
provoněla nahota.
A pak místo milování
nabídla mi zázemí.
Padali jsme bez ustání,
celou věčnost, zdá se mi.
Za svítání fantazie
zavoněla nadějí.
Věřím ve vše co v ní žije,
A především
právě
jí.