Temné stíny pojďte dál,
co jsem se vás nahledal.
Tížilo mne divné tušení,
vkrádavalo se mi do snění,
jako splín v mysli slílí
a chvílí co chvíli s ním
uslyším
jen a jen zvuky ticha.
Šel jsem ve snu nocí sám
dlažbou ulic někam k vám.
V gloriolách chudých luceren
snoubila se zima se šerem,
až pak břit neonů
rozetnul roušku půltónů
a vyrušil
celý kraj ze zvuků ticha.
Lidé vyšli do ulic
deset tisíc, možná víc.
Všichni žvaní a nic nepoví,
i když slyší nic se nedoví,
písně píší a v myší díře
pak mlčí dál,
opodál;
žádný nenaruší zvuky ticha.
Blázni, nikdo netuší,
jak vás ticho ohluší.
Naslouchejte mému učení,
vše se možná v dobré promění,
však můj hlas kolem vás
dopadal jako tichý déšť
- prachem cest
dozníval ve zvucích ticha.
Lidé v duchu bontonu
stvořili boha z neonu
a modlili se k němu nerovně,
zatímco neon blikal varovně:
svítil slovy všech proroků
vyrytých podél zdí
v poselství,
jak se prát se zvuky ticha.