Ještě je plachá a fotit by se nedala,
k tomu od Boha prý jistě tělo nedostala.
Když jsem ji miloval, pro jeho slávu plakala,
všeho se vzdala a pár aktů pro mne udělala.
Hrála mi klasiku a já tiše recitoval.
Cohena, Mertu, Dylana; na všechny jsem pamatoval.
Verši jsem zaútočil, nikdo mi nevzdoroval,
vzal jsem ji za slovo a naposledy pomiloval.
- Protože na růže se hodí právě trny
a kdo je opatrný, životem jen propluje.
Cestičku ušlapanou ponechala stranou,
neměla na vybranou, to protože miluje.
Klepala tiše, odcházela po pohromě,
teď ale píše, že už není pro mne.
Se sluncem vstává v nemocničním domě,
naději dává a dál se tváří skromně.
Při posledním setkání hádala mi z dlaně,
došlo na mé pokání a tak jsem se kál odevzdaně,
to už se v mých očích stále více podobala panně,
……………….. té po Josefově straně.